Pohádkové

Malý Rupert stál u okna a pozoroval západ slunce. „Broučku, je čas jít do postele,“ ozvalo se vlídným hlasem z kuchyně. „Mami, nemohl bych dnes spát s vámi? Víš, to strašidlo, jak jsem ti o něm vyprávěl.“ Rupertova matka mezitím přišla do dětského pokoje. „Broučku, o tom jsme se ale už bavili, jsi velký hoch a přece žádná strašidla ve skříni neexistují, jsou to jen pohádky.“ Matka otevřela dveře od masivní dřevěné skříně. „Podívej, je úplně prázdná, a teď do postele.“ Malý chlapec se sklopenou hlavou vlezl do postele a přikryl se. „Dobrou noc.“